Čína: Za pár let největší ekonomika světa
Podle Mezinárodního měnového fondu by mělo dojít k vyrovnání ekonomické síly Číny a USA už v roce 2016. Výkon čínské ekonomiky je dnes ekvivalentem zhruba 70% výkonnost i hospodař-w štvi USA. Dle parity kupní síly Čína předstihla druhou největší ekonomiku světa Japonsko v roce 2002, přičemž ekonomická sila Japonska odpovídá jen 30% výkonu USA.
Poslední zprávy z teritoria ovšem naznačuji, že dřívější tempo hospodářského růstu Činy je v dlouhodobém horizontu neudržitelně. Jedním z argumentů, kterým pesimisté tuto skutečnost vysvětlují, jo nadměrná závislost čínské ekonomiky na zpracovatelském průmyslu, jehož produkce tvoří asi 90 % celkového exportu Číny. Je zřejmé, že závislost Číny na vývozu v době trvání celosvětové ekonomické krize představuje určité riziko. Mezi další varovné signály patří nedostatečné množství odborných pracovníku, malá kupní síla čínských domácností, nedostatečné zastoupení střední třídy obyvatelstva v Čínské společnosti (asi 5%) či znečištění životního prostředí.
Jmenovat však můžeme také nevyřešenou energetickou krizi Číny, nedostatečnou ochranu
duševního vlastnictví či vysokou míru korupce. Na druhé straně je jisté, že Čína má značný ekonomický potenciál, který ztělesňuje mimo jiné růst produktivity práce, růst technologické vybavenosti tamějších podniků, možnost rychlého zavádění prorůstových reforem nebo schopnost rychlého budování výhodných hospodářsko-politických spojenectví s některými (na suroviny bohatými) africkými zeměmi. V nich Čína uplatňuje politiku rovnosti, jež má kontrastovat s násilným chováním západních mocností v Africe v koloniální dobé.
Za jedem z prorůstových faktorů čínské ekonomiky je možné považovat také postupné uvolňování bariér zahraničního obchodu, zahrnuté již roku 1978 do první reformní vlny pod názvem „open- door policy“. Důležitou součástí open-door policy byl také plán výstavby tzv. speciálních ekonomických zón, vyrůstajících především na východě země. Tyto zóny mají být centry akumulace kapitálu a místem tvorby pracovních míst s dobrými podmínkami pro realizaci zahraničního obchodu. Navzdory skutečnosti, že příliv zahraničních investic do Číny mezi lety 2010 a 2011 poklesl, lze říci, že celkový trend je rostoucí. A to i přesto, že investování do Číny je stále více znevýhodňováno legislativní zátěží, nedostatečnou ochranou duševního vlastnictví či zdražováním pracovní síly zejména na východě země.
Ve smyslu struktury ekonomiky se na tvorbě čínského HDP v roce 2011 největší měrou podílel sektor průmyslu (46,6%) a služby (43,4 %), viz graf. Přestože jako přispěvatel k HDP začíná mít zemědělství v čínském hospodářství minoritní význam (10% podíl na tvorbě HDP), z pohledu úrovně zaměstnanosti v dílčích sektorech hospodářství hraje stále důležitou roli.
Čína patří mezi velké ekonomiky se značně liberalizovaným zahraničním obchodem, což dokazuje podíl obratu zahraničního obchodu na HDP. Indikátor otevřenosti ekonomiky Číny je roven přibližně 50%, kdežto v případě USA a Japonska odpovídá jen 25%. Od roku 2005 do roku 2011 ovšem téměř kontinuálně klesala závislost ekonomického růstu Číny na zahraničním obchodu za současného nárůstu důležitosti dvou zbylých komponent HDP - domácí spotřeby a investic.
V roce 2011 dosáhl celkový export Číny asi 2,3 bilionu dolarů a import 2 bilionů dolarů (v běžných cenách). Země proto vykázala kladnou obchodní bilanci o velikosti 300 miliard dolarů.
(pez)